Vítězství v literární a výtvarné soutěži

13. 5. 2019

Opět si dovolím tvrdit, že mezi našimi žáky jsou velmi talentované děti, které dokážou uspět v konkurenci ostatních vrstevníků z jiných škol.

Dvě naše žákyně se zúčastnily literární a výtvarné soutěže Úpice bratří Čapků a obě uspěly výborně.

Anička Havlíčková z osmé třídy svou literární tvorbou oslnila hned dvakrát. Druhé místo získala v kategorii poezie se svou ódou na školu (část z ní jsem již na našem webu uvedla) a zároveň obsadila druhé místo ve své věkové kategorii próza se svým nádherným příběhem Můj duch Teratoo. Děkujeme a gratulujeme k velikému úspěchu.

Druhou oceněnou je Bára Janatová z osmé třídy, která svým nádherným obrazem nazvaným Vnímání krásy. Esmeralda vs. Quasimodo dokázala oslovit  porotu tak silným dojmem, že jí byla udělena první cena v její věkové kategorii - obrázek na volné téma. Děkujeme a gratulujeme.

Nina Javorová

 

Anička Havlíčková: Můj duch Teratoo

  V magickém světě, ve kterém Tina žila, existovaly dva úplně rozdílné světy; Lesní země a hned vedle ní město Pawan. Lesní země neměla královnu, ta zmizela před pěti lety, a země upadla do chaosu. Lidé v ní žili buďto v malých kmenech a nebo, jako Tina, úplně sami ve společnosti kouzelných lesních tvorů. A Pawan? Ta na tom byla snad ještě hůř. Vládl jí zlý král Ravenn, který zabil tehdejšího hodného krále a sám se chopil vlády. Na hranici Pawan a Lesní země nechal postavit velkou Kamennou zeď, dnem i nocí hlídanou, aby se už žádny lesní člověk nedostal do jeho města. I když Tina do Pawan nesměla, ani ji to nelákalo. Měla ráda svůj les a nikde jinde být nechtěla. Po celou dobu jedenácti let, co v něm žila, se naučila souznět s přírodou. Žilo se jí dobře, teda až do té doby, kdy její nejmilejší lesní zvířátko, lesolez Lístek, zemřel a ona zůstala sama. Zrovna teď, v teplém červnovém večeru, seděla na nejvyšším stromě v Lesní zemi a pozorovala západ slunce a město Pawan na druhé straně. Cítila se opuštěná, že navždy ztratila svého Lístka. V slzách a zármutku se pomalu propadla do spánku.

     Zdál se jí moc zvláštní sen. Viděla v něm podivného ducha jménem Shayakatadar. Začala se hned smát, když to jméno slyšela. "Co to je za jméno? To musí být trochu problém, když tě lidé oslovují!" smála se Tina. "Mě nikdo neoslovuje. Ty jsi první, koho jsem potkal." odpověděl duch zarmouceně. Tina se rozzářila, protože ji něco napadlo. "Takže ty žiješ sám? Já taky! Můžeme být kamarádi, duchu Shaya...jakže to bylo? Můžu ti říkat prostě Shade?" "Říkej mi, jak chceš." řekl duch.

     A potom se Tina probudila. Zjistila, že už není na stromě, kde usínala, ale že je pod ním. Nevěděla, jak ten pád mohla přežít. Když vtom se jí zjevil Shayakatadar. Tina se zalekla a štípla se to ruky, jestli to není ještě pořád sen. Nebyl. Shad tady byl...skutečný. I když to byl pořád duch, byl trochu průhledný. "To ty jsi mě zachránil?" zeptala se Tina opatrně. Duch přikývl. "Páni, takže...ty umíš zpomalovat pády?" užasla Tina. "To je úžasný!" "A nejen to." usmál se Shayakatadar a Tina najednou zjistila, že její dřevěná čelenka, kterou nosila, jí levituje nad hlavou. Vydechla úžasem. "Ty jsi skvělý, Shade! Ale...kdo vůbec jsi? A kde jsi se tu vzal? A...proč tě vidím i ve skutečnosti?" byla zmatená Tina. "Já jsem tvůj duch Teratoo." odpověděl Shayakatadar. Tina se podivila. "A co to je?" zeptala se zmateně. Shad se dal do vyprávění. "Jsem něco jako tvůj vnitřní duch. Ty jediná mě vidíš, nikdo jiný ne. Jsme navzájem propojeni. To, co cítíš ty, cítím i já. Když se ti něco stane, stane se to i mně. Budu s tebou do konce tvého života, a až zemřeš, zmizím." Tina se zhrozila, když zjistila, že ji tenhle strašidelný duch bude pronásledovat do konce jejího života. Ale zároveň byla ráda, že už nebude sama, i když to byl jen duch. A vtom si vzpomněla na pověst, kterou jí vyprávěla sestra, když byla malá. Ano dříve měla sestru, která ale pak odešla do Pawan a už nikdy se nevrátila. "Poslyš, Shade...já slyšela takovou zvláštní věc. Že prý každý král nebo královna má svého ducha Teratoo. To znamená..." Tina zalapala po dechu, když si to uvědomila. "Že se mám stát královnou?" "Ano, pokud budeš chtít. Ale já vím, že ty nechceš." odpověděl Shad a měl pravdu. Tina nechtěla být královnou, nebavilo by ji to. Radši se proháněla lesem s větrem ve vlasech a dělala si, co chtěla. "Něco ti musím říct." prolomil Shayakatadar ticho. "Něco, co vím jen já a král Ravenn. On totiž nebyl vždy člověkem. Byl duchem Teratoo. Stejně jako já." Tina se podivila. "A koho?" zeptala se zmateně. "Lesní královny." odpověděl Shad. "Ravenn byl duchem Lesní královny. Ale ani jeden nechtěl být s tím druhým spojen. A jediná možnost, jak je oddělit, je najít Rozvraceč." Tina vyprskla smíchy. "Cože? Jaký pozvraceč? K čemu to prosimtě je?" "Rozvraceč," zopakoval to Shad srozumitelněji. "Je to klíč, který rozvrátí duše. A královna svůj Rozvraceč našla. Použila ho a rozdělila jejich duše, takže se z Ravenna stal obyčejný člověk. Ale zatoužil po moci. Proto s pomocí svých temných sil uvěznil královnu do Rozvraceče, zabil Pawanského krále a sám se jím stal. Od té doby jsou dvě země navždy odvrženy." dopověděl Shad a Tina se nezmohla na slovo. Nemohla tomu uvěřit. "A myslíš, že by se dalo královnu osvobodit?" zeptala se po chvíli. "To opravdu nevím. Chce to hodně odvahy a trochu magie. Zatím se to nikomu nepodařilo." vzdych Shayakatadar, ale Tina se rozzářila. "Já mám odvahu, ty máš magii! Společně to dokážeme!" Ale Shad zavrtěl hlavou. "Je to příliš nebezpečné. Královi Stíhači jsou všude v Pawan a oni mě můžou vidět. A s pomocí svých temných zbraní i zabít..." A Tina věděla, že na to ještě nejsou připraveni.

     Uběhly dva měsíce od doby, kdy se Tina a Shayakatadar poprvé potkali. Za tu dobu se spolu naučili vycházet, pomáhat si a spolupracovat. A jednoho dne, když už věděli, že jsou připraveni, se rozhodli vypravit do Pawan, porazit zlého krále a navrátit tak oběma zemím mír. S pomocí Shadova kouzla létání se dostali přes Kamennou zeď rovnou do města. Tina se nerada loučila se svým milovaným lesem, ale dobrodružství v neznámém městě ji lákalo víc. Proto se s Shadem vydali vstříc novému nebezpečí, ale věděli, že spolu zvládnou cokoliv. Tina v jednom nedalekém krejčířství sebrala plášť s kapucí, podobný, jako měl Shayakatadar, a zakryla tak své dlouhé elfí uši, podle kterých by každý hned poznal, že je z Lesní země. Když kráčeli rušnými ulicemi města, nemohli se vynadívat. Z vrchu vypadala Pawan úplně jinak, než když byla Tina přímo v ní. Všude byly stánky, obchody a domy, a tolik lidí...Shada to dohánělo k šílenství. Ale Tina z toho byla u vytržení. Zajímalo ji úplně všechno, běhala od jednoho stánku k druhému a neustála brblala: "Shade, podívej! Tady! A támhle! Tolik věcí!" Shayakatadar zakoulel očima. "Musíš toli zdržovat? Musíme jít!" A tak se vydali ulicí směrem k hradu. Pawanský hrad byl uprostřed jezera, které bylo uprostřed města. Ač se to nezdálo, byla Pawan velikým městem a za tu dobu, než tam Tina s Shadem došli, museli dvě noci přespat a událo se mnoho zajímavých věcí. Ztratili se v uličkách, kradli koláče, pak utíkali před pekařkou, mluvili s mnoha lidmi, viděli divadlo, spletli si pavouka s příšerou, provokovali obchodníky, málem spadli do fontány a ještě mnoho podobných malých dobrodružství, při kterých se vždy smáli tak moc, až se za břichno popadali. Byli spolu rádi. Při svých toulkách ulicemi potkali dívku jménem Linx, se kterou se hned spřátelili a která je zachránila, když narazili na Stíhače. Linx měla Windiara, bájného Griffina, který jí dělal společnost a který dokázal vidět duchy Teratoo, tím pádem i Shada. Jenže jeho už celkem dost štvalo, když se na něj ta opeřená bestie pořád dívala a nikdy ho nenechala na pokoji. "Hej, Tino, řekni laskavě Linx, ať si tu svoji potvoru hlídá!" zlobil se Shayakatadar, když ho Windiar chytil zobákem za plášť a měl s toho náramnou švandu. Linx slíbila, že i s Windiarem pomůžou Tině a Shadovi v boji proti zlému králi, společně osvobodí královnu lesa a všechno bude tak, jak má být. Tina hned souhlasila, ale Shayakatadar jim příliš nevěřil. Říkal si, jestli nejsou pomocníky krále Ravenna. A jedné noci se jeho tušení ještě utvrdilo.

     Tu noc nemohla Tina spát, a tak se s Shadem vydali na noční obhlídku města. "Páni, město je v noci dost strašidelné." bála se Tina. "Ještě, že jsi tu se mnou." jakmile to Tina dořekla, a ouvej....potkali Stíhače. "Pryč!" zvolal Shayakatadar a oba dva se co nejrychleji rozeběhli k Linxině domku, se Stíhačem v patách. Vtrhli dovnitř jako diví a okamžitě začali zamykat všechny okna i dveře. Zmatená Linx se teprve probudila a vyptávala se, co se děje. "Stíhač! Venku je Stíhač! Jde po nás!" křičela Tina a zabouchla dveře. Jenže Stíhač byl silnější a i přes všechna opatření se dostal dovnitř. Ale Linx ho poznala. "Nicholasi?" zeptala se udiveně. "Linx?" podivil se Stíhač. A potom se objali. "Dělej, Tino! Padáme pryč! Linx se přidala k nim!" vyšiloval Shayakatadar, ale Tina nevěřila tomu, že by je Linx zradila. Nakonec se to všechno vysvětlilo. Nicholas nebyl žádný Stíhač, ale Linxin kamarád, kterého před lety král Ravenn uvěznil a Nicholas teď z vězení utekl v převleku za Stíhače. Takže teď už na boj s králem byli čtyři. Pardon, s Windiarem vlastně pět. A hned příštího rána se rozhodli to udělat. Nasedli na Windiara, dravec zamával křídly a vznel se k obloze. Všichni společně letěli doprostřed města, ke královskému hradu krále Ravenna. Jenže se cestou tam stala nepříjemná událost. Stíhači sestřelili Windiara a zajali Linx i Nicholase. Tině a Shadovi se podařilo uprchnout, ale zbyli na to sami. Jenže museli svůj úkol dokončit. Sebrali odvahu, přelstili stráže a s pomocí Shayakatadarových kouzel se jim vodním vírem podařilo dostat se do hradu.

     Mezitím Windiar, který byl sice zraněný, ale ne moc, pomohl k útěku Linx a Nicholase a zachránil je z vězení. Ale místo toho, aby letěli na pomoc Tině a Shadovi do hradu, zamířili k lesu. Linx totiž dobře věděla, co dělá. Měla s tím už vlastní zkušenosti a věděla, že je to jediná možnost, jak krále porazit. Když přiletěli do lesa, na místo, kde měla Tina svou chabou chýši z větví, našli na zemi dřevěný klíč. Nevěděli to, ale ten klíč se objevil na místě, kde odpočíval v zemi Tinin lesolez Lístek. Linx popadla klíč, s Nicholasem nasedli na Griffina a co nejrychleji se rozletěli směrem k hradu, ať to stihnou, než bude pozdě.

     Tina a Shayakatadar se mezitím dostali do hradu a utkali se tváří v tvář zlému králi Ravennovi. Na krku se mu houpal zlatý klíč. Rozvraceč královny lesa. "Musíme získat ten klíč!" vykřikl Shayakatadar a společně s Tinou se utkali v boji proti zlému králi. Ačkoli už byl král člověk a né duch Teratoo, část jeho kouzelných schopností mu zůstala a on se díky nim dokázal proměnit v obrovského černého draka. Tina a Shad bojovali statečně, ale krále, navíc v podobě draka, porazit nedokázali. Poraženě klesli na zem a už čekali, že je drak rozmačká, když vtom se sklo v okně roztříštilo a dovnitř vtrhl s orlím vřískotem Windiar s Linx a Nicholasem na hřbetě. Tina se rozzářila. Přece jen se vrátili.

     Linx seskočila z Windiara a hodila Tině dřevěný klíč. Tina nevěděla, co to je ani k čemu to je, ale neměla moc času na to to tom přemýšlet. Zlý král se rozhodl, že jen tak neprohraje. Otevřel obrovskou dračí tlamu, ze které se mu vyvalil proud černého ohně, který mířil přímo na Tinu. Tina vyjekla, zavřela oči a čekala na svůj konec, ale nic nepřišlo. Když se podívala, zjistila, že mezi ní a ohněm stojí Shayakatadar a brání ji do posledního dechu. Ale pak si všimla ještě něčeho; už nebyl průhledný. "Nech ji být!" křičel Shayakatadar a odrazil drakův oheň. Zlý král byl překvapen. Nevěděl, co to znamená. "Co to má být? Jaktože jsi živý?!" a potom si všiml toho, co to všechno způsobilo. Tina svírala v dlani dřevěný klíč. Její Rozvraceč. "Né!" vykřikl drak, transportoval se za Tinu a napadl ji zezadu, jenže byl moc pomalý. Shayakatadar se v mžiku taky proměnil v draka, zařval a vrhnul se na krále dřív, než stačil Tině něco udělat. Oba dva vypadli ven z okna a Tina, Linx, Nicholas a Windiar sledovali venku ve vzduchu napínavý boj dvou draků. Křídla a ocasy byly všude a oheň létal všude kolem. Shayakatadar byl sice o hodně menší, ale zato rychlejší. Létal sem a tam, narážel do krále ze vzduchu a útočil, aniž by to zlý drak zpozoroval. A pak, v jednom momentu, prolétl drakovi kolem krku a ztrhl mu z něj zlatý klíč. Ohromný drak zařval, zasáhl Shayakatadara ohněm a pak nadobro zmizel. Shad se z posledních sil proměnil zpátky v člověka a bezvládně padal dolů. "Shade!" vykřikla Tina, naskočila na Windiara a vrhla se z okna za ním. Těsně nad zemí Windiar roztáhl křídla a zachytil padajícího Shayakatadara jen tak tak. "Co..se to stalo? Tino? Ty jsi mě zachránila?" mluvil Shad, když se probral. "Neboj, mám to pod kontrolou!" ujistila ho vesele Tina, dvakrát s Griffinem obkroužila hrad a přistála zpátky ve věži.

     Hned, co to udělali si Nicholas a Linx všimli, že Shayakatadar už není duch. Byl normální člověk, jak oni a Tina, a to jen díky Rozvraceči. Shad svíral v ruce zlatý klíč. Rozvraceč královny lesa "Co s ním máme dělat teď? Jak osvobodím královnu?" ptala se Tina. Všichni pokrčili rameny. Když vtom se klíč rozzářil takovým světlem, že si museli zakrýt oči. Když světlo pohaslo, všichni vydechli úžasem. Před nimi stála královna lesa. "Díky, že jste mne osvobodily, moje dcery, ale musím znovu jíti." řekla královna. Tina s údivem pohlédla na Linx. "Dcery?" zeptala se zmateně. "Ano. Nechtěla jsem ti to říkat, ale...jsem tvá sestra, Tino. A královna lesa je naší matkou." řekl Linx a lesní královna přikývla. "Bohužel ale musím jíti, mé děti, protože čím déle tu zůstávám, tím déle můj duch Teratoo Ravenn zůstáva na tomto světě." Tině vyhrkly do očí slzy. "Neodcházej, sotva jsme tě poznaly! Neopouštěj nás!" Královna se mile usmála. "Jsi moc statečná, Tino, ale takhle to musí být. Ale pamatuj si, nikdy tě neopustím. Zůstanu s tebou navždy. Tady." a ukázala na Tinino srdce. Potom se rozplynula v prach a zmizela stejně rychle, jako se objevila. Bylo po všem.

     No jo, jenže žádná ze zemí teď neměla krále. A jak to vyřešili? Tak, jak to bylo pro všechny nejlepší. Rozbourali Kamennou zeď a Linx se stala královnou. Zjistilo se totiž, že její duch Teratoo je vlastně Windiar, jelikož Linx taky našla svůj Rozvraceč. Ale to nebylo všechno, Nicholas byl princem země Pawan, protože byl synem krále, kterého Ravenn zabil. A Tak Nicholas a Linx vládli spolu Pawan i Lesní zemi a obě království se opět spojila v jednotnou říši. A Tina s Shayakatadarem? Ti spolu seděli na nejvyšším stromě Lesní země a dívali se na západ slunce. Všechno to končí tak, jak to začalo. A přece jen se něco změnilo; tentorkát si už Tina byla naprosto jistá, že už nikdy nebude sama.