Společný výlet 9A,B

11. 7. 2021

Milá tečka na závěr – společný výlet 9A,B

Laskavý čtenář mi snad promine, když se teď přiznám, že nejsem příznivec psaní článků. Pro tentokrát však musím udělat výjimku. Jinak vždycky tvrdím, že fajn věci nepotřebují reklamu a rozkřiknou se samy. Myslím, že by ale Lánováci měli vědět, jak skvělý ročník nám právě ukončil povinnou školní docházku. Ona totiž většina našich deváťáků, jak jsem zjistila, se samou skromností doma ani nepochlubila, jak probíhal jejich poslední výlet a jak vytřel zrak nejen našemu učitelskému gangu ve složení Ryndová, Matyášová, Havlíčková, Šafránek coby pedagogickému dozoru nad puberťáckou sebrankou obou devítek. Náš výlet začal tak prapodivně. Narychlo jsme si objednali ubytování v kempu v Ostružnu u Jičína. Dva dny před odjezdem nám však volali, že mají havárku vody a tak nám nabídli kemp Pecka u Nové Paky. Budiž. Kývli jsme na to. Myšlenkami jsme se tedy přeorientovali do Pecky. Někam jsme přece vyvézt ty naše puboše chtěli. Ovšem den před odjezdem nás nechali v čekání, jestli přeci jenom to Ostružno nedopadne a nepodaří se havárku opravit. Takže, když to shrnu, deváťáci odcházeli v pondělí domů ze školy s informací, že se vlastně ještě neví, jestli v úterý vůbec jedou na svůj poslední výlet a pokud jedou, tak kam.. Ještě, že měli žáci svůj školní mail, komunikace a domluva tak byla rychlá a my jsme opravdu vyrazili v úterý ráno vlakem směr Jičín a z Jíčína s bagáží pěšky do Ostružna. To byla cesta! Už na vlakovém nádraží nás jeden cestující z neznámého důvodu poslal do pr... a jeden průvodčí naštvaně komentoval, že vůbec někam jedeme. Vztekle pobíhal sem a tam a našim dětem nadával, ač neměl opravdu důvod. Ještě, že jsme byli stále nad věcí. Asi měl špatné období. Nám ale na tvářích úsměv hrál a cesta mile ubíhala. Nenechali jsme si nic zkazit. V Jičíně jsme si dali rozchod na dvě hodinky. Kluci už hlásili předem, kde mají jaké restaurace, kde je kebab, pizza apod. Vše si včas vygooglili. Šikovní hoši. Cestou pěšky do Ostružna nás doprovázela hudba našich svěřenců. Kupodivu jsme neslyšeli monotónní zvuky typu „tuc-tuc“, ale staré dobré hity, naše a našich rodičů. Vesnicí, kterou jsme procházeli, se tak linuly písně od Neckáře, Zagorové, Rottrové, Gotta, Kubišové atd. A co víc. Deváťáci znali texty a zpívali s nimi. Z oken domů začali vykukovat lidi a smáli se, když slyšeli „Trezor“ od Gotta a naše zpěváky. Zpočátku jsme se domnívali, že jde o nějakou recesi k nám učitelům, ale když pak v kempu rozbalili svůj repertoár a vydrželi zpívat 3-4 hodiny v kuse tyto hity, pochopili jsme. Jsou odkojeni dobrou generací. Po našem ubytování se v kempu vedle nás usídlila malotřídková škola. V okamžiku, kdy nás zaregistrovali, se od jejich učitelů ozvalo: „Pane Bože, deváťáci! To se nevyspíme..“ Když však učitelé zjistili, jak se naši žáci v kempu takto baví, zpívají hitovky, v klidu si hrají s míčem a není potřeba na ně nějak zvlášť dohlížet, nevěřili. Chodili se na ně každý den dívat a stále se ptali, jak je to možné, že se takto chovají na školním výletě naši deváťáci. Dokonce byli vyplašení z toho, že jim po ránu u umývárek přejí „Dobré ráno“. Největší pecka byla, když jim naši žáci připravili 4 hodinový program pro jejich 36 mrňousků. Z popelnice si vytvořili reproduktor a pouštěli jim ty svoje hitovky. Vytvořili mašinku a za doprovodu písně „Jede, jede mašinka..“ si vyrazili pro ně k jejich luxusním chatkám, kde je nabrali a šupajdili s nimi k našim skromným chajdám, kde to pořádně roztočili. Dokonce se našli v řadách žáků i animátoři, podle kterých mrňouskové tančili. Jiná banda se chopila malování na obličej a zmalovala kromě dětí i jejich učitelky. Bylo veselo. Nečekali to. Když se setmělo, pozvali je na stezku odvahy okolním lesem. Les ožil, běhalo tam a číhalo našich 34 deváťáků v bílých prostěradlech a vše umocňovalo ještě poletování světlušek – svatojánských broučků. Mrňouskové byli nadšeni, moc se jim to líbilo a našim dětem učitelé upřímně poděkovali. Na tvářích našich deváťáků bylo vidět, že mají radost, že udělali radost druhým. No není to od nich milé – dělat si radost vzájemně? I přes únavu si ještě naši žáci museli jít po půlnoci do temného lesa daleko do vršku za hlasem indiánského bubnu, kde ležely u svíček pamětní listy pro všechny zúčastněné. Magický večer nám přerušila bouřka, asi jako znamení, že máme jít už spát. Následující den po sbalení se banda opět za doprovodu českých hitů odebrala do Jičína na vlak. Na tvářích už neměli tak veselo. Asi jim opravdu došlo, že končí krásná léta povinné školní docházky a od září začne něco nového. V batohu si však nesli spoustu zážitků a vzpomínek na dojemné a milé chvilky v Ostružnu.

Deváťáci, děkujeme, že jste fajn, zůstaňte takoví dál a hodně štěstí v nových školách!

Jana Ryndová