Spaní ve škole

10. 1. 2018

Spaní ve škole 6.A

 Jako třídní učitelka jsem se rozhodla dát rodičům žáků 6. A také malý vánoční dárek. Myslím, že i rodiče si zaslouží v předvánočním shonu trochu odpočinku. Na jednu noc jsem jim s jejich dovolením „ukradla“ jejich ratolesti, protože jsme se rozhodli 21. prosince ve škole přespat. V 17 hodin jsme se všichni postupně se svojí bagáží scházeli ve vestibulu školy. Jako bojový úkol č. 1 – (pro dnešní děti asi nejtěžší) – jsem jim uložila hlavní povinnost – zanechat mobil doma.

A další bojovky? Tak, to už vám poví, milí čtenáři, děti.

• Přípitek – podaří se opravdu všem nalít nebo někdo zůstane nasucho?

K velké míse s džusem bylo připevněno 19 provázků. Každý se chopil jednoho provázku a všichni táhli a nakláněli tak, aby každému do hrníčku bylo nalito. Do každého z pohárků jsme úspěšně nalili a všichni si tak mohli připít.

• Poslepu čtverec? S trochou domluvy a špetky matematiky to jde.

Druhou bojovkou bylo vytvoření čtverce za předpokladu, že se celá třída drží lana a všichni mají zavázané oči šátkem. Přes velký hluk a dohadování se úkolu zhostila hlavně Stella Vondrášková, která začala počítat, kolik lidí musí tvořit stranu čtverce a pak už začala jen navigovat. Polovina nás ji pečlivě poslouchala a opravdu se zdařilo pěkně vytvořit 2 hrany čtverce, ovšem ostatní. Kdepak..a tak byl jen napůl čtverec a napůl šiška..nevadí, tak příště.

• Každý je umělcem - promítání vlastní tvorby na zeď aneb fantazie sama napoví.

Paní učitelka nám přinesla starý kufřík s jakýmsi přístrojem. Nikdo z nás nevěděl, co v něm je. Museli jsme si vytvořit svoje vlastní diáčky (vůbec jsme netušili, co to je). Na nějaký plastový ohnutý čtvereček jsme si rozmazali kapku gelu na vlasy a do něho jsme barvičkami malovali. To jsme se pak divili, když jsme svoje výtvory vložili do toho ďábelského přístroje a promítali na zeď! Tak tímto přístrojem si prý naši rodiče a prarodiče promítali fotografie!

• 19 lodiček plovoucích v lavoru s nezvyklým úkazem? Fyzikáři, vysvětlete! Nebo snad duchové?

Jedním z vánočních zvyků je pouštění lodiček. I my jsme si 19 vypustili do našeho lavorku s vodou. A jak jsme tak kolem stáli a dívali se, jak plují. Viděli jsme, jak odněkud záhadným velkým fukem naráz zhasly, ale jen ty, co byly uvnitř, zatímco svíčky plující ve vnějším kruhu hořely dál. Žádný průvan jsme ale nepozorovali. Že by na sebe upozornil kdysi zbouraný evangelický kostel, na jehož místě teď stojí naše škola? Hmm, věřte, že  se nám pěkně chodilo v těch tmavých školních chodbách večer na záchod.

Předvánočním chrupáním ve škole jsme se krásně naladili na zpívání vánočních koled, které nás čekalo hned ráno s celou školou v kostele v Dolním Lánově. No a pak jsme šupajdili  na vánoční prázdniny!

Jana Ryndová